Možná jste si všimli, že v Praze probíhal Prague Pride. Hodně ho porovnávám s Pride Amsterdam, který jsem shodou náhod navštívila přesně před rokem. Proč jsem tedy šla průvod (můj první) a co mě tam strašně překvapilo?
První řadě bych ráda uvedla moje heslo „žij a nech žít„. Začíná u zabijení hmyzu, pokračuje přes zvířátka a končí u toho, jak se k sobě lidé chovají. Nikdo nemá právo rozhodovat o našich životech, ani o tom, kdo má koho milovat. Bez ohledu na to, že si to nikdo dobrovolně nevybral. Láska není jen černobílá a kolikrát se určitě i vám stalo, že jste se nezamilovali zrovna do nejhodnějšího a nejlepšího člověka na světě. Takže vidíte, že láska se nedá ovlivnit, nedá se určit a ani vynutit.
Podle mě nemá nikdo třetí právo na to určovat, jestli by se měli brát pouze muž se ženou a pokud zalezu hodně do hloubky, měli by mít možnost adoptovat děti i homosexuální páry (dále jen HP). Jednoduše z toho důvodu, že pro společnost i pro toho adptovaného jedince, bude do života přínosnější vyrůstat s 2 rodiči sice stejného pohlaví, ale v pevném a kvalitním zázemí, kde se o něj budou starat, poskytnou mu lásku a péči, finančně ho zaopatří a připraví do života. Je to stále lepší, než dítě, které vyroste u rodiny, která ho týrá, nedej bože znásilňuje, neumí zabezpečit, nebo je jakokoliv jinak nefunkční. Samozřejmě je tady i druhá strana mince, že dítě z takové rodiny může mít problémy ve škole a být poznamenaný výchovou z HP, ale pořád mi to přijde menší problém, než děti, které v dětských domovech strádají a je pro ně opravdu těžké začlenit se po dosažení dospělosti do společnosti.
Já tady nechci lobovat ani nikomu vnucovat můj názor, samozřejmě každý má na věc názor jiný a má na to svaté právo… Ale stejně jako nám nikdo nemůže nezakázat vzít si (třeba v očích maminky), nevhodného partnera, stejně tak, by nikdo neměl zakazovat svatbu HP.
No a další věc, velmi důležitá kvůli které jsem pochod šla, je svoboda. Svoboda, která je u nás čím dál víc utahovaná…. Ta svoboda, která postupně zaniká s možností zvolit si, zda vaše restaurace bude mít kuřácký koutek bez obsluhy s odvětráváním. Já chápu a samotné se mi líbí, že nesmrdím po diskotéce, jak ze 4kové hospody, ale nevidím jediný důvod, proč musí stát kuřáci na mrazu. Proč si nemohou zakouřit v nějaké místnosti bez obsluhy. Ta svoboda, která by nám měla dovolit zvolit si možnost eutanazie při těžké, bolestivé a nevyléčitelné nemoci. Ta svoboda, která by měla být i v našich slovech a mysli. Svoboda slova, která je tak často cenzurovaná…. Já pochod šla za svobodu. Svobodu všeho a všech. Protože nesouhlasím s neustálým utahováním a zakazováním nesmyslných věcí, které nikomu druhému neubližují, nebo minimálně si druhý člověk může svobodně zvolit, jaká volba je pro něj vhodná.
Proč mají lidé neustálou potřebu diktovat druhým jak mají či nemají žít….
Outfit:
Triko je ze Levi’s storu na Václavském náměstí. Kolekce Pride, kde si vyberete a necháte natisknout nápis I AM + nějaký motiv (GAY, Unicorn, Happy, atd.)
Bunda je limitovaná kolekce také na Pride.
Kalhoty a pásek Levi’s.
Brýle Karl Lagerfield z BigBrands.
Batoh Moschino z BigBrands.
Věneček jsem si zapůjčila od kamarádky, ale je prý z Aliexpressu.