Město mrakodrapů

NYC je pro jednoho úžasné město a pro druhého depresivní. Tento kontrast je zde vidět na každém kroku. Já osobně se přikláním k té první skupině. Jelikož mám moc ráda kosmopolitní a moderní města, je to přesně pro mě.

Když se procházíte po ulicích, je všude rušno, lidé a kavárny, jídlo, krámy, auta, dobrá i špatná nálada…. A stres…

Je ovšem krásné, jak to zdejší lidé umí vše vyrovnat tak, aby jste si mohli odskočit na kávičku do nejbližšího parku (a to nemusí být jen Central Park). Je tu spousta kavárniček a obchůdků, které vám udělají radost, sotva se na ně jen podíváte.

Když se procházíte pod těmi obrovskými budovami, uvědomíte si, jak maličtí jste. Mně pořád nejde do hlavy, jak to, že ty stavby drží… Některé jsou tak úzké a vysoké, že když si vzpomenu jak jsem jako dítě stavěla na sebe kostky, tak tohle prostě ze zákona přitažlivosti nemůže stát…ale stojí… Jako třeba tahle (432 Park Avenue), ta tyčící se budova, úzká jak párátko a vyšší než Empire State Building ?? ???‍♀️ …nechápu prostě ? .

My se rozhodili, že i přes tu příšernou cenu (něco kolem 1300kč na osobu) vyjedeme na Empire State Building. Můžete si vybrat do kterého patra chcete (jsou celkem 3). My vzali všechny. Měli jsme to štěstí, že jsme nemuseli stát frontu, které tu prý jsou pokaždé (Kubovo známá tu stála 4h….). To bych se na to asi vyprdla… My schytali frontu až z předposledního do posledního patra a kdybychom to věděli, tak jsme si to odpustili, protože v tom úplně posledním to nebyl až takový rozdíl a ještě jste to viděli přes sklo.

První (86 patro) se díváte z budovy za sklem, to je taková rozehřívačka.

Z druhého (102 patro) můžete jít ven (jsou tam samozřejmě mříže) a trochu fouká, ale nebylo to tak hrozný jak jsem čekala.

</