Utrácejte svoje těžce i lehce vydělané peníze. Ale utrácejte je smysluplně a s rozmyslem. Jedině tak z nich budete mít opravdu radost! Tím teď nemyslím, že si máte dávat půl roku na analýzu plánované dovolené, ani trávit dva měsíce porovnáváním při výběru nové lednice. Myslím tím, abyste si ujasnili váš styl, životní cíl a touhy.
Ty konstantní věci, které jsou ve vašem životě už nějakou dobu a které vás pořád baví. Jen tak budete mít jistotu, že když si koupíte vaši už od dětství vysněnou americkou lednici za 40 tisíc, tak z ní budete mít radost ještě dalších 10 let (možná i víc) a ty „utracené“ peníze vás nebudou mrzet.
Utrácejte peníze za věci které vás baví, které milujete, které vám dělají radost!
A pokud se jedná o oblečení či kosmetiku, platí to dvojnásob. Trojnásob. Stonásob(ně)!
Všichni (ehm teda většina rozumných lidí) se začínáme zajímat o to, odkud naše oblečení pochází. Kdo ho šije, jak je náročné na výrobu. Z jaké látky pochází. Čím je barveno. Jestli devastuje planetu. Zda je udržitelné. Ale jedna zásadní věc se opomijí… Kolik to stojí?
Není možné kupovat udržitelné tričko za 100 korun. Prostě není.
Takové tričko nikdy nebude z kvalitního materiálu. A nejen že se z pravidla brzy rozpadne, sežmolkuje a odbarví. Ale také bývají materiály téměř zdraví škodlivé, levná barviva a chemické plyny kterými se plní krabice, obaly ve kterých je oblečení přepravováno, aby zůstalo nezmačkané, to vše o čem se nemluví, ale je to srovnatelné s polotvary v potravinách. A jestli si myslíte, že se vám to nedostane do těla, tak se šeredně mýlíte. Kůže absorbuje chemikálie z oblečení a stejně tak si můžete vytvořit alergickou reakci na nevyprané kousky…
„Ale vždyť to tričko stálo stovku! TO jsem tam přeci nemohla nechat..“
Také citová hodnota pro vás bude nulová. Nemuseli jste si na něj počkat, ani si na něj šetřit. A tak vás jednoduše přestaně bavit dřív, než řeknete „švec“. Možná ještě dřív. Dřív než si ho vezmete na sebe. Tričko se vám bude válet rok ve skříni a pak s ním vytřete podlahu (v lepším případě ho pošlete dál, třeba na charitu). Vyjde totiž na stejný peníze jako ten hadr…
Cílem ovšem není přestat úplně nakupovat!
Cílem spíš je, začít za tu práci a koupené věci adekvátně platit. Tlačit korporátní firmy k otázkám etiky a díky moci zákazníků je nutit, aby měly firmy zájem o životy a práci jejich zaměstnanců v rozvojových zemích. Aby jim zřídily adekvátní a bezpečné podmínky, neničili úrodu a pitnou vodu a nabízeli přijatelný plat. TO a mnohem víc máme v rukou hlavně my, zákazníci a lidé, kteří si vybíráme, za co a komu dáváme své peníze.
A pokud budeme dodržovat nějaké základy minimální adekvátní ceny, „zabijeme dvě mouchy jednou ranou“. Jednak budeme mít ve svých skříních míň oblečení, ale ve finále se nám ve skříni začnou objevovat kvalitní a nestárnoucí kousky. A také budeme mít čisté svědomí z toho, že jsme si pořídili takový kousek, ze kterého šla adekvátní částka lidem kteří nám ho ušili v rozvojových zemích.
Je nesmysl, nakupovat oblečení nebo boty jen kvůli jedné události, třeba festivalu. Na to je skvělý porozhlédnout se u kámošek ve skříni. Nebo když už, tak skočit do sekáče! Já teď objevila kouzlo Vintedu a kromě prodeje mých věcí, které už neunosím, jsem tam pořídila i 2 kousky, o kterých jsem snila taaak dlouho! Kabelku Bottega Veneta a nesmrtelnou bílou košili Burberry.
Pokud vás zajímá něco o módě a o tom, jak je návyková, tak si přečtěte můj poslední článek.
Moje „nová“ Bottega Veneta – Vintage
Místo vykupování obchodů zkuste seconhandy, nebo skříně kamarádek. Měňte si oblečení, koukejte na různé výměny či bazárky s oblečením, najdete tam spoustu pokladů.