Jedna zajímavá dedukce z mého života…
Každý večer se rozhodnu jít spát (což by nebylo nic divného), ale z nějakého záhadného důvodu mám večer/v noci víc energie, než přes celý den. Možná proto, že nejsem zrovna ranní ptáče, ale prostě mi je tak nějak noc bližší noc… Mám víc nápadů a myšlenek a naprosto přesně vím, co chci dělat, o čem psát a jsem si sama sebou prostě jistější… Když nad tím tak přemýšlím, tak i k blogu jsem se dokopala v noci. Také každý večer naprosto přesně vím o čem chci psát, co chci nafotit a honí se mi hlavou milion outfitů.
Stává se vám to taky, nebo to je prostě jen můj problém? Jste i vy tvůrčí osobnosti jen od 22h- 5h, ale pak vás to střevo opustí spolu s tmou?
Jenže problém nastává ve chvíli, kdy si řeknu, že si to zapíšu do poznámek a pak jdu spát. Hned jak se ráno vzbudím, naprosto mě opustí sebevětší motivace a nic se mi nechce, všechny večerní věci mi přijdou špatný a nějak mi dojdou slova a představivost se vytratí spolu s nimi…
Už několikrát jsem nad tím přemýšlela, dokonce i co se školy týče, tak se mi učí líp v noci než přes den (což většina lidí asi nechápe, ale je to prostě tak).
Najdete tu padající hvězdu?
Proto jsem se rozhodla, začít to teď dělat jinak. Dám tomu šanci a budu se řídit svými instinkty. Přestanu se přemáhat chodit spát před půlnocí (stejně pak hodinu koukám do stropu a opravdu skoro počítám ovečky) a pokud mě začnou obskakovat myšlenky, poddám se jim a budu tvořit. Vždyť nikde není napsáno, kdy a jak máme dělat to, co nás baví. Já samozřejmě neříkám, že od teď budu každý den spát přes den a pomalu se přetransformuju na sovu, ale prostě nebudu lámat přes koleno něco, co mi stejně nedá spát.
Jeden můj známý mi řekl hezky chytrou věc… ať své démony necháme žít a přestaneme s nimi bojovat, oni nás buď opustí až bude čas, anebo nám pomohou místo toho, aby nám ublížili. Jako příklad tenkrát dával chození pozdě. Ať chodíme pozdě dokud nám to nevadí. Že jednou budem sami chtít přijít včas (například proto, že naše priorita bude přijít včas do práce, protože se budeme bát, že o ni přijdeme) a tento zlozvyk nás na základě okolností prostě opustí.
To je přesně myšlenka, která je na tuto situaci jako vyšitá. No nemyslíte?
Udělám teď ze sebe pokusného králíka, budu to zkoušet a uvidíme, jestli se něco změní, jestli se mi bude psát líp a tím páde i líp usínat (protože budu moct spát s čistou vypsanou hlavou).
Víte co je tohle? – Mléčná dráha
Tyhle fotky noční oblohy jsem fotila na popud kamaráda, on je fotograf a hecnul mě, že to můj foťák nezvládne. Sice jsem si s tím musela trochu pohrát, ale jak vidíte, vyšlo to! Jen to chtělo opravdu daleko od civilizace, noc, kdy není vidět skoro měsíc a trochu trpělivosti.