Únor je můj měsíc. Slavím narozeniny (a většinou plánuji nějakou oslavu - to já ráda), na jeho konci začíná Matějská pouť, je to poslední mrazivý měsíc a člověk už se těší na blízký příchod jara. Je krátký, takže to rychle uteče a já mám vždycky už mnohem lepší náladu. Taky touhle dobou plánuji největší roční dovolenou.. A ještě k tomu všemu je to měsíc lásky.
Letos je to trochu jiné. Dovolenou neplánujeme. Nadšení pro všechno klesá. Životní radost tak trochu taky.. S emocemi si přijdu jak na horské dráze, jeden den je skvělý a druhý (nebo klidně ještě ten stejný) najednou úplně na nic. Jaro se zdá stále extrémně daleko. A člověk jak kdyby ztratil radost.
Možná je to schválně. Možná jsme se měli oprostit od všech věcí, které se dají koupit a nebo nám je musí zprostředkovat někdo druhý.. A spíš se naučit dělat si radost i s tak běžnými věcmi jako je zhluboka se nadechnout, projít se v lese, dlouho se vyspat, přečíst si knížku, kterou jsme odkládali na neurčito, nebo se prostě jen naučit být sám se sebou. Uvědomit si, jak skvěle a bezstarostně jsme si žili, abychom si toho mohli začít zase víc vážit.
Já jsem se aktuálně zamilovala do procházek (hlavně tedy na horách). Ten klid co přináší sníh a příroda, ta radost ze svobodného pohybu na vzduchu, když konečně vytáhnu paty z malého bytu. To je pro mě jako vysvobození z domácího vězení.
Ale nebudu lhát, baví mě i procházky Prahou. Využít téměr sváteční situace a hezky se obléct (aspoň nějaký pádný důvod dát se dokupy), jít si dát horký (něco-cokoliv) do kelímku a jen tak se procházet. Věci, které jsem ještě před rokem dělala tam málo.
Užívám si nový kabát od TAM-ARA (o tom připravuji článek na příště) a beru si pokaždé jinou kabelku - abych je holky taky vyvětrala, když už tady chudinky jen leží ve skříni.
Do čeho se mi letos moc nechce jsou kožichy, minulý rok jsem si na nich ujížděla a letos tak nějak nemám náladu. Tak mi chudinky jen visí ve skříni a čekají.
Také si dávám pozor na ruce, protože mráz naším rukám moc neprospívá. Ani když v nich držíte horké kafe, nebo něco jiného. Takže beru kožené rukavičky a poctivě mažu. Je to prakticky jediné roční období, kdy používám krém na ruce, protože je mám vysušený. Miluju tenhle od Byredo, mám ho už rok a ta jeho vůně je naproti fantastická a ruce jsou hydratované, ale nemastí. Krémy seženete i na Notino.
My jsme vyrazili s Janou konečně fotit. Podle mě tak po 2 měsících. Daly jsme si na stojáka v Hongkong Karlín oběd a navštívili co-workingové kanceláře. Docela nám vyšlo počasí, protože bylo hezky a teplo. No co vám budu povídat, když není sníh, tak mě ta zima zrovna dvakrát moc nebaví..
Tak vám přeji hezký víkend a vyražte taky někam do přírody! :)