Oblékáš se moc usedle! Oblékáš se moc barevně! Vypadáš jak z cirkusu! Vždyť ti to vůbec nesluší! Máš v tom malý zadek! Máš v tom velký zadek! Atd. Určitě jste něco z toho taky někdy slyšely a tak si pojďme říct, proč byste měli poslouchat sami sebe a né okolí!
Tohle je taková moje letošní uniforma 😅🙈. A vlastně je dost podobná tomu, co nosím už několik let.
Vždycky jsem poslouchala narážky má to, že se oblékám moc usedle, nebo proč neoblékám víc barev atd.. Upřímně? Více méně mi bylo vždycky tak nějak jedno, ať si každý říká co chce. Nikdy jsem neměla potřebu se obhajovat. Jediná vzpomínka je, když jsme na střední seděly s holkama na obědě a jedna z nich měla sem tam potřebu si do mého oblékání rýpnout. Byly jsme v tomhle totiž vyloženě pravý opak. Já milovník černé a nevýstřední, ona naopak milovník barev až téměř výstředního oblékání. Tenkrát měla znovu potřebu říct mi něco jako, že se oblékám jak "stará mladá". A tenkrát to bylo úplně poprvé, co jsem už toho asi měla dost a tak ze mě neudržitelně vypadlo "lepší usedle, než jako z cirkusu". Urazila se.
Od té doby si tak nějak přemítám, jestli se opravdu já oblékám až moc uniformě, nebo naopak někteří lidé moc výstředně. A odpověď? Žádná není! Vkus je estetika a estetika je subjektivní dojem. To co se líbí mně se nemusí líbit vám a naopak. To, co přijde vkusné mně, nemusí připadat vkusné vám. Skvělý úkaz je toho například Chiara Ferragni, která je uznávanou celosvětovou fashion blogerkou a přitom nejeden stylista (například i ten náš nejznámější Filip Vaněk, který se právě k jejímu vkusu vyjádřil v neděli ve svých stories) vám řekne, že je její vkus často fakt příšerný (i já se s tímto názorem na její outfity často ztotožňuji :)
Mezi krásou a nevkusem je tak tenká hranice, že by se dalo říct, že nám nepřísluší druhého soudit kvůli stylu oblečení. Na druhou stranu jsou tu ovšem určité situace, příležitosti i hranice, které by se měly ctít. Například i když se říká, že věk je jen číslo, nebo když by měl mít člověk nějakou soudnost a tak podobně. Ale to jsem zase trochu odbočila.
Já jsem se v černé cítila dobře už od 6 třídy! A jasně, že se občas našla/najde výjimka, která mě barevně zaujala a já si pořídila i něco v jiné barvě (a dokonce to i nosila), ale to bylo opravdu minimálně. Spíš se stalo, že se mi to líbilo na ramínku, na někom jiném, nebo jsem si to pořídila třeba pod tlakem okolí a veřejnosti, která mi říkala "měla bys mít něco víc...barevného, jiného, atd". No a co myslíte, stejně mi ty kousky nakonec ležely ve skříni.
Teď už tohle nedělám (nebo se tomu snažím opravdu maximálně vyvarovat), nevadí mi, že 70 % mého šatníku je černá a zbytek šedá, bílá, hnědá či jiná (jak tomu já ráda říkám) nerostová barva. 🪐
Protože čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že to jsem prostě já a černá ke mně patří. A to, že nemám ve skříni širokou paletu barev už mě nijak netrápí.
A proč zrovna černá? Ne, nenosím jí, abych vypadala hubenější, protože bych trpěla depresí, nebo co já vím... Černou nosím, protože se v ní cítím nejvíc jako já, nebojím se, že se něčím ušpiním, cítím se v ní nejvýraznější, podle mě mi nejvíc sluší a je vždy elegantní. Jen těžko vyjde z módy a jen tak s ní nešlápnu vedle. Občas sice doplním černý outfit něčím jiným, ale z pravidla na mě minimálně 1 černý kousek vždycky najdete. Ale letos jsem dokonce v takovém rozpoložení, že mi i bílá přijde moc barevná. :D
Přijměte jaký jste a nenechte se ovlivňovat okolím a tím, co byste měli dle něj být a to neplatí jen v módě, ale celém životě!
Já mám od té chvíle mnohem menší problém s rozhodováním "co si dneska vezmu na sebe", taky pořízené oblečení doopravdy unosím a neleží mi ve skříni. Dokonce je moje skříň mnohem prázdnější - což mě jako vnitřního minimalistu naprosto těší! :) A hlavně tímhle způsobem ušetřím spoustu peněz a místo toho si můžu dovolit pořídit jednou za čas opravdu kvalitní kousek.
