Možná pár z vás začalo vnímat mou snahu o lepší svět, o slowfashion, o zbytečném neplastování, o větším přemýšlení nad životem a lepším chováním k té naší planetě. A tak cítím potřebu, trochu víc vám ten můj pohled na svět ujasnit.
Moje hlavní myšlenka totiž není kázat vám tu o tom, zda si máte nebo nemáte dát kafe do kelímku, nebo že si už nikdy nesmíte koupit tričko v Zaře nebo HMku. Je to spíš jen snaha poukázat na to, že všichni můžeme žít poctivý a normální život, hezky se oblékat, milovat módu a cestovat i trochu něžnějším způsobem k naší planetě.
Stačí se jen občas zamyslet nad tím, jestli opravdu potřebuji 4 stejný černý svetry, jestli potřebuji do každého nového drinku i nové plastové brčko a praktikovat to celý večer v baru a jestli nestačí si ho jen schovat a mít jen jedno po celý ten večer. Nebudu tvrdit, že občas nezapomínám říct, že brčko nechci, nebo že si nikdy už nedám ledový čaj do plastového kelímku nebo, že nikdy nenakupuji v konfekci. To bych byla pokrytec a to je podle mě nejhorší lidská vlastnost. Pokrytectví… Jen se snažím nad tím malinko víc přemýšlet, nebýt extremista, ale žít víc v souladu s mým přesvědčením a s rozumem. A to předat i vám.
Dřív jsem na takovými věcmi vůbec nepřemýšlela, nakupovala jsem za jednu sezónu klidně několik stejných svetrů, nebo triček a ve finále zapomínala, že je v té skříni mám. Teď už tomu tak není. Ráda si pořídím nové věci, ale dobře si rozmýšlím, zda je budu nebo nebudu nosit a moje pravidlo dát si týden na rozmyšlenou (které jsem letos porušila pouze jednou a to ve výprodeji boty ke kterým mám slabost a koupila si pantofle po kterých jsem koukala od jara, ale nebyla si jistá a druhé sandálky, které jsem pak musela ručně trochu poupravit, protože dřely jak žiletky), opravdu pomáhá! Nekoupila jsem si letos tolik věcí, protože jsem na ně během týdne zapomněla, nebo si třeba po 3 dnech uvědomila, že se mi to až tak nelíbí nebo to nepotřebuji.
A víte co je na tom úplně nejvíc nejlepší? Ty ušetřené peníze! Za které si pak můžu koupit třeba jednu dražší věc, která mi udělá radost nejen vytvořením pocitu štěstí při koupi, ale také následujících pár let.
Triko – HM // Brýle – Giorgio Armani (z Butik Optique) // Kalhoty – Levi’s // Boty – DKNY // Pásek – Gucci
A možná si řikáte, jak to teda dělám, když jsem blogerka a věci od firem často dostávám. Je to jednoduché. Většinou si dobře rozmyslím, zda danou věc sama od sebe chci. Vyjímka je například věc, kterou chci vyzkoušet a když mi nevyhovuje, daruji mamce nebo kamarádkám. Nebo soutěž pro vás, protože soutěže beru víc pro vás, než pro mě a to co mám ráda já, nemusíte mít radi vy a naopak, proto tomu nechávám volnější ruku, ale všeho s mírou, soutěž o kožich z mývala u mě určitě nečekejte…
Spolupráce za které se postavím si tedy pečlivě vybírám a už jsem odmítla nejednu světovou značku, která mi nabízela i dost dobré peníze, protože mi jejich firemní filozofie nebyla sympatická.
Například pokud používám přírodní produkty a snažím se i o produkty netestované na zvířatech (což ani jedno nedodržuji 100%, ale dost jsem to začala regulovat), nebudu přeci propagovat kosmetiku od Loreal a kdybych si od nich chtěla třeba jednu jedinou věc vyjímečně pořídit, tak si ji koupím sama, na to nemusím spolupracovat s tisícem značek, které mi sice budou každý měsíc posílat x produktů a dobře platit, ale já je nebudu stíhat ani nosit, nebo ve skutečnosti vůbec používat a v noci se budu budit s mým vlastním černým svědomím. TO je totiž také pokrytectví. Ze začátku blogování jsem z toho byla nadšená a brala jsem skoro každou spolupráci, ale i tohle člověka časem přejde, uvědomí si, že se mu doma hromadí věci se kterými neví coby a svůj IG zaprodává kdejaké nabídce (nejlépe ještě pouze za barter v hodnotě pár stovek). Tohle už dělat nechci.
Kvůli sobě, kvůli vám a i kvůli planetě…
Místo plastových kelímků jsme si koupily s Terkou porcelánové hrnečky, které se hodí rovnou na Vánoce.