Dřív jsem se ráda líčila. Když jsem chodila na základní školu a pak na střední, byla jsem schopná líčit se i hodinu každý den. Vstávala jsem kvůli tomu strašně brzy, ale vůbec mi to nevadilo. Měla jsem špatnou pleť a myslela si, že mi to přidává na kráse. Ve finále opak byl pravdou a působila jsem na lidi spíš jako zmalovaný obrázek s tunou makeupu.
Naštěstí spolu s lepší pletí jsem se i míň a míň líčila. Sice mě to stále bavilo, ale už jsem pak našla nějakou zlatou střední cestu a zjistila, že černě podmalované oči asi nejsou to pravé ořechové.
Když jsem pracovala v parfumériích, tak to bylo super a dokonce mě chvíli lákalo stát se vizážistkou a udělat si rekvalifikační kurz. Nakonec mě to přeci jen přešlo a uznala jsem, že moje cesta tudy nepovede. Postupně jsem z líčení přešla na téměř nelíčení a byla doba, kdy jsem si dala maximálně řasenku a korektor (mám celkem kruhy pod očima a vypadám jak zombie). 😀
Jak si líčit linky na oči, jsem ovšem za posledních 5 let téměř zapomněla a když jsem letos přišla opět na jejich kouzlo, tak mě trochu rozhodilo, jak se tohle umění dá zapomenout.
Pamatuji si, jak jsem s holkama Evou (Flabgee) a Simčou (Behindtheglitters) měla líčit s Rimmel jednu modelku. Měly jsme líčení vrstvit (do práce, na rande a na párty) a mě to vůbec nešlo. Takže to po mě chudáci holky musely upravovat. Já totiž nevěděla, že mám umět líčit a protože mě vybrali jako náhradu za nějakou slečnu co jim vypadla, tak se mě na to ani nezeptali. No byla to sranda a já si to s holkama moc užila i tak..
Momentálně jsem ve fázi, že se líčím tak maximálně 5 minut denně. Samozřejmě pokud se nejedná o nějakou speciální událost. V tom případě sahám po stínech nebo lince.
Moje běžná denní rutina probíhá opláchnutím obličeje vodou – snažím se střídat studenou s teplou abych pleť probudila.
Poté ji jemně usuším do ručníku, který mám speciálně na obličej a následně popráším termální vodou Avene.
A teď už k samotnému líčení.
Začínám tužkou na obočí, díky které ho lehce upravím.
Pak si jemně nakreslím „linky“. Na to používám stíny v tužce, nebo tužku která jde lehce rozmazat, aby vytvořila jemný a lehce zbarvený proužek nad řasama. Teď jsem si hodně oblíbila oční stíny Sisley v tužce a mám je rovnou v několika barvách.
Pak přichází na řadu korektor pod oči (ach ty kurhy) a korektor na pupínky – pokud se mi sem tam nějaký udělá. Makeup, tvářenky, bronzery ani pudr nepoužívám, nemám to ráda. Asi proto, jak jsem si ho v pubertě na sebe dávala tunu. Vyjímečně pudr a tvářenku, ale to je tak 2x do roka.
Vracím se k řasám a spolu s kleštičkama a řasenkou dokončím líčení očí. A proč tenhle krkolomný postup? Protože když bych si namalovala korektor pod oči jako první, případné stíny by se na něj mohly nalepit. Kdybych naopak nalíčila nejprve komplet celé oči – stíny a pak hned řasenku, nedostanu korektor přímo pod řasy, aniž bych je neumazala (mám je celkem dlouhé). Takže postup – stíny, korektor, řasenka je velmi důležitý.
Nakonec už jen rtěnka nebo balzám a voňavku. 🙂
Ještě recykluji fotky z Paříže ať z toho taky něco máte. 🙂 Takovýhle krásný vyhled najdete na střeše Galerie Lafayette.
Krásná galerie Lafayette
Sponzorovaný příspěvek – dlouhodobá spolupráce s Notino.